Rychlá úprava pleti

aneb high pass retuš v běžné praxi, která se také někdy nazývaná frekvenční separace.

Na serveru www.dtpko.cz jsem našel pěkný tutoriál na úpravu pleti. Tento postup mi přijde vcelku fajn, pokud to chce člověk udělat opravdu ve velmi rychlém čase a výstup má sloužit jako náhled nebo to bude někde v malém rozlišení a nemá smysl se s tím nějak zásadně piplat.

Nicméně mi to nedalo a zkusil jsem za jak dlouho by to člověk udělat trochu lépe. Rovnou podotýkám, že jsem to řešil opravdu rychle a na plno věcí jsem nebral zřetel. Tím chci říci, že by to šlo udělat ještě precizněji, ale na ukázku jak to udělat "jinak" to plně stačí.

Zde je výchozí fotografie + detail problematické části:

V první fázi jsem použil stejně jako PaGun na dtpku nástroj záplata a velmi rychle jsem odstranil menší vady na čele, nose a částečně na líci viz další obrázek.

Záměrně jsem nechal pihu u rtů, jednak se mi tam líbí a druhak si osobně myslím, že v jisté nedokonalosti je krása.

V další fázi jsem si z této částečně odretušované fotografie udělal tři kopie/tři vrstvy a všechny jsem je pomocí filtru high pass převedl do tohoto modu + jsem nastavil všem třem vrstvám prolnutí vrstvy na OVERLAY. Poloměr bodů při vytváření high pass jsem bral takový, aby vystupovala struktura pleti, ale ještě nebylo vidět ty velké pory. V našem případě jsem si první vrstvu udělal s poloměrem 0,5b, další 1b a tu poslední 1,5b. Tři vrstvy jsem si udělal pro to, abych je následně mohl maskovat a tím eliminovat případné nechtěné nedostatky, které se objevili. Tady u té slečny to byla například jizva (nebo co to je) pod spodním rtem. Když jsem všechny vrstvy zapnul, tak to vypadalo takto:

Pak jsem si udělal novou skupinu vrstev (zatím prázdnou) a všechny 3 vrstvy jsem na ní navěsil. Viz obrázek (tento obrázek je již z celé montáže, v této fázi zatím chybí poslední 3 vrstvy a 2 vrstvy uvnitř skupiny). Tím jsem docílil toho, že mi "zmizel" ta šedá plocha a opět jsem koukal na slečnu ;). Ty hi-pass filtry totiž začali působit pouze na skupinu. A vzhledem k tomu, že je zatím prázdná, tak se nic nezobrazuje.

V další fázi jsem si vyrobil prázdnou vrstvu ve skupině (Group 1) a nazval jsem jí retuš. V této vrstvě jsem si vzal klasické razítko a začal jsem kopírovat dobrou pleťovku (například z místa u nosu, z horní části lícní kosti atd.) na místa kde jí bylo potřeba (tvář, čelo atd.). U razítka jsem si nastavil, aby mi vzorkovalo tuto a všechny vrstvy co jsou pod ní + jsem si různě měnil průhhlednost, abych se lehce přiblížil barvě kterou jsem potřeboval. Výsledná vrstva vypadala následovně:

Zaretušovaná tvář bez high pass filtru

a zde detail tváře:

Jak je vidět, struktura pleti je pouze někde. Tam kde jsem volil jinou průhlednost razítka, tam struktura chybí.

Vzhledem k tomu, že nad touto vrstvou jsou tři hi-pass vrstvy tak výsledek vypadal takto. Je tam vidět struktura pleti a jemné chloupky.

Zaretušovaná tvář se zapnutou frekvenční separací, což je cool název ;)

a zde detail tváře:

Zde je vidět krásně struktura pleti všude, tam kde má být.

V dalším kroku jsem do skupiny (Group 1) vytvořil další prázdnou vrstvu, přepnul jsem jí do modu prolnutí COLOR, vzal jsem si štětec a kapátkem jsem si nabral barvu pleti a sjednotil pleťovku. Pak jsem ztlumil intenzitu a nastavil jsme této vrstvě 30% průhlednost. Prostě jenom aby to bylo jenom tak lehce ;) Jelikož slečna byla na můj vkus příliš do červena tak jsem aplikoval vrstvu HUE/SATURATION a tam stáhl červné tóny. Další vrstvou opět HUE/SATURATION jsem lehce stáhl červené žilky v očích a lehce zesílil barvu duhovek. Takže v této chvíli máme všechny vrstvy až na poslední "světlo-stín" aktivní a zapnuté.

A obrázek by měl vypadat nějak takto.

Až na to, že je obrázek velmi plochý si myslím, že můžeme být spokojený. A aby se do něj vrátila plasticita, tak tu máme poslední vrstvu "světlo-stín". V dalším kroku si řekneme jak na to. Vytvoříme novou vrstvu, pomocí horní šipky v paletce vrstvy (cmd+shift+n / ctrl+shift+n) a tam zvolíme v modu SOFT LIGHT a zaškrtneme vyplnit 50% šedou. Odklepneme ok a vizuálně máme prázdnou vrstvu. Teď si vezmeme štětec a černou barvou kreslíme stíny, bílou naopak světla. Oboje většinou začínám v krytí 10% místama snižuju i na 5%. Většinou nezvyšuji krytí nad těch 10% spíš dané místo přemaluji vícekrát. Samotná vrstva světlo-stíny vypadá takto.

A zde je finále všechny vrstvy zapnuté.

A zde ještě detail tváře:

Vidíme relativně ok pleťovku, kde jsou sice vidět póry kůže, chloupky ale nejsou tam vidět velké krátery.

Možná se vám tento postup zdá složitý a dlouhý, ale je to pouze otázka cviku a až ho budete dělat po XYté tak věřte tomu, že je to záležitost na pár minutek. Na druhou stranu pokud by se takto měla retušovat tvář na titulku časopisu, tak to chce opravdu o hodně více pečlivosti, maskování atd., ale v principu se pojede pořád to samé ;)

ENJOY

Tekuté krystaly

Tekuté krystaly - Petr Heteša

Recenze na Baltimorskou cyber-detektivku, která sem tam, obsahuje i trochu toho SPOILERu.

Pokud se chcete vyvarovat případných SPOILERu tak si prosím přečtěte pouze tento odstavec. Rok s rokem se sešel a mistr nás „obdaroval“ dalším rychlopalným sci-fi románem. Příběh jak již název napovídá, se odehrává v Baltimore, v neurčité, nedaleké budoucnosti. Kniha je velmi čtivá a od začátku do koce je to prostě klasická Baltimorská Hetešovina, která vás chytne a nepustí. Rozhodně doporučuji!


Pro ty kteří se nebojí, že se možná trochu dozví něco navíc, tu mám pokračování…

Hlavní děj je postaven na vcelku jednoduché zápletce. Borec v našem případě Logan Raynar má v hlavě kus počítače a díky tomu mu někdo velmi jednoduše dokáže vymazat čtyři měsíce paměti a nastrčit na něj vraždu. Kniha, jak je u Heteši dobrým zvykem, je psaná velmi svižně a čtivě, takže než se rozkoukáme náš borec je z vězení venku a začíná pátrat po tom co se stalo během chybějících čtyř měsíců. Na můj vkus má až moc spolupracovníků i když ono moc... ono jich je vlastně jenom pár, ale jsou takřka všemocní a tím pádem mu jde až moc všechno hladce, ale toto je diskutabilní. Jednak je mi jasný, že kdyby se v tomto ohledu dalo do knihy trochu více realismu, tak nemá 400 stran, ale 2420 a není to svižná sci-fi, ale nudný opisný román. Takže ve své podstatě je asi všechno jak má být.

Máme tu tedy neohroženého desperáta co má pár známých, který mu vždy vyjdou vstříc, dále nesmí chybět atraktivní milenka, rychlé motorky, konspirační teorie a hlavně! v ruce má USB připojení :D. Proč zmiňuji to USB? Protože toto mi přišlo jako největší fail knihy. V jedné části se dozvíme, že hrdina má tento výstup, a o pár stránek dál se musí online připojit, aby ho hacker mohl hacknout WTF?? Ano, samozřejmě to může být jenom „výstupní“ port, ale nedokázal by ho ten vele úspěšný hacker hacknout? Osobně jsem přesvědčený, že v „reálu“ by to byla první možnost, kterou by zkusili. Na druhou stranu, kdyby to Heteša/hacker udělal takto, tak bychom my čtenáři byli ochuzeni o pár desítek stránek, což by rozhodně byla chyba, protože v podstatě každá stránka je nadupaná akcí, černým humorem a pomalým rozplétáním zamotaného klubka domněnek. Pokud by se vám kniha nezdála humorná, tak si schválně dejte hledat třeba názem čtvrti, kde se Logan skrývá a uvidíte, že to v  kontextu vtipné je ;)

Ve své podstatě jsem až do doby, kdy to sám autor uznal za vhodné netušil jak ty informace Raynar najde a v podstatě i jaké najde. A i v momentě, kdy hlavní hrdina zjistil co se v době, kterou mu smazali dělo, tak přišel alespoň pro mě další nečekaný zvrat a já se začal modlit, aby ta kniha, měla ještě dalších sto stran, protože se odkrylo tolik věcí co se muselo vyřešit. Bohužel jakmile byla zápletka na světle, tak konec na sebe nenechal dlouho čekat. A já zamáčkl slzu v oku, že skončila další Baltimorská zábava. Naštěstí ne na dlouho! ;)

Knihu lze koupit na serveru www.palmknihy.cz.

Na Maltézském náměstí byla spatřena krev!

Když jsem byl malý, tak mě děda bral na výlety na Petřín, Pražský hrad, Malou stranu atp. Většinou mi vyprávěl různé příběhy o čertech, vodnících, ale třeba i Rudolfu II, bitvě na Bílé hoře, Jiříkovi co přemohl draka atd. A možná právě tehdy se zrodila moje láska k Praze jako takové a k určitým místům zvláště. 

Takže jistě chápete, že pokud vyšla nová kniha, která se jmenuje "Krev na Maltézském náměstí" a napsal ji Vladimír Medek, tak bylo mou povinnosti si ji přečíst. Zvláště když jako ústřední motiv, který svazuje všechny povídky, je Praha, potažmo Malá strana.

Při čtení jsem vlastně zažíval příběhy dva. Jeden se odehrával v knize a druhý u mě ve vzpomínkách na dědu. Obojí se krásně prolojilo a já jsem se opět procházel tam kde to mám rád. 

Kniha jako taková mě až na drobné výjimky bavila. Je napsaná svižně a čtivě, nebál bych se jí doporučit širší veřejnosti. Jsou to v podstatě takové moderně, s notnou dávkou fantasie, napsané Malostranské povídky. Takže asi nikoho nepřekvapí, že se zde setkáme s židovskou tématikou, smrtí, upírem nebo tajemným zrcadlem. Všechny povídky oscilují na pomezí tajemna až hororu, nicméně ani pro trochu toho humoru nemusíte chodit daleko. Medek odvedl dobrou práci a jeho výsledný mix si zaslouží jednoznačně pochvalu.

Knihu můžete zakoupit na www.palmknihy.cz.

Depresivně magická budoucnost

Na Janu Rečkovou a její Virtuální vrahy jsem narazil v podstatě náhodou. Možná jsem někde četl, že dobře píše, nebo mě upoutala obálka či název… To už teď nevím. Co vím jistě, pokud jste příznivci apokalyptické vize budoucnosti a rozhodnete se tuto knihu přečíst, tak určitě neuděláte chybu.

Svět který nám autorka předkládá, není rozhodně místo, kde by většina z nás chtěla žít. Minimálně ten reálný svět, stojí za prd. Je plný diktatur, doktrín, zákazů a virtuální reality. Na druhou stranu si dost dobře dokážu představit, že by se zde mohl bohužel za pár generací objevit.  Minimálně k tomu zdárně směřujeme a je jenom otázka času kdy a jaká korporace udělá ten rozhodující krok a místo trapného „lajku“ nám dopřeje virtuální realitu se vším všudy všem.

Osobně jsem s knihou měl ze začátku trochu problém. Dokonce jsem se několikrát přistihl, že přemýšlím o tom, že bych ji odložil. Vadilo mě tam kde co. Jmény postav počínaje, střídání přítomnosti – minulosti, reálu – virtuálu nebo třeba jenom prosté označení “šejdíř” mě prostě popuzovalo. Na druhou stranu, mě stále něco nutilo číst dál. Mimochodem co se týká jmen postav, s těmi jsem se popravdě nesžil do teď. V přechodech jednotlivých období či stavů jsem si našel rytmus a Rečková mě po pár stránkách polapila do jednoho ze svých světu, které jsou všude kolem nás. Stačí se jenom pořádně dívat a chtít. Až skoro ve finále jsem si udělal svoji vlastní teorii, proč autorka použila ty divné jména a názvy věci-skutků v knize. A vzal jsem to na milost. Pokud budete chtít napište mi svoji verzi a můžeme o tom hodit řeč ;).

Čím déle jsem knihu četl, tím více jsem se stával empatický a poctivě trpěl s Tajnem a jeho životním osudem. Pomalu servírovaný příběh, dráždí čtenáře zhruba stejně jako nějaké kulinářské delikatesy. A stejně jako u degustačního menu víte co bude následovat, ale stejně jste naprosto odbouráni až to přijde, tak tomu je i zde. Sice tušíte co bude, nebo by mělo následovat, ale kdy a jakou formou to autorka naservíruje vás vždy milé překvapí.

Prostě a jasně za mě dobrý počin. Knihu lze pořídit na Palmknihách.

Bratrstvo krve: Střízlivě hustá recenze

Pokud hledáte letní "oddechové" čtení, které se čte rychlostí kadence kulometu, nevadí nebo naopak vítáte krev na každé stránce, sexuální scény z kterých by si kdejaký porno scénárista mohl vzít příklad. Nebo si chcete nostalgicky zavzpomínat na Kulhánka, kdy měl svou nejlepší formu. Máte rádi upíry a UFO je pro vás samozřejmá věc, tak pro vás je to prakticky povinná četba. V ostatních případech si s tím doporučením už tak jistej nejsem. 

Kniha, respektive celá trilogie Bratrstvo krve je napsána kvalitně a čtivě, děj prakticky nikdy neklopýtne, stále si v rámci žánru udržuje logiku a spád. Postavy jsou promyšlené a prakticky nic mi nebrání se vcítit do děje a jak se tak říká, splynout s davem ;).

Kdybych psal recenzi po prvním přečtení bylo by to velké WOW! A pěl bych chválu o 106 všemi směry. Na Twitteru jsem v té době, když jsem to četl poprvé, tuším napsal něco ve smyslu:"Kulhánek je mrtev ať žije Kotleta". Tehdy jsem si taky slíbil, že si Bratrstvo musím přečíst ještě jednou a vystavil jsem si knihy na čestné misto. Leč osud tomu chtěl jinak. Za tu dobu co jsem poprvé četl Kotletu uplynulo plno času, mezi tím jsem si v době kdy nebylo co číst, přečetl Vládce strachu a oba Noční kluby a na Kotletu, ač na mě knihy mávaly z police jsem neměl náladu. Teď přišel server Palmknihy.cz s reedici Bratrstva a já neváhal ani minutu. Tak se ukaž jak křehké bude tvoje masíčko, ty jeden řezníku!

Slušně bych tu knihu shrnul jako velká pocta Kulhánkovi. S tím, že autor efektně vyplnil díru v trhu a udělal si zvučné jméno-značku. Neslušné musím napsat, že je to prach-sprostá vykrádačka, která abych autorům nekřivdil, je bravurně realizovaná. Je tam plno zajímavých, atraktivních, kreativních a osobitých nápadů. Ale kostra na které to celé sedí a podobenství s Kulhánkem, je dle mého názoru dost jasná a značné. 

Nicméně zde stále mluvím o nadprůměru české akční fantastiky. A je jedno jestli to psal jedinec nebo team autorů. Proč si myslím, že Kotleta není jeden autor? Nemám k tomu žádné pádné důkazy, ale čím víc o tom přemýšlím, tím mi to dává větší smysl. Nebudu zde spekulovat, každý ať si na to udělá názor sám. Osobně se po konzultaci s internetem spíš kláním k té druhé možnosti. 

Alternativní konec... ztráta času pro všechny zúčastněné. 

Rozhovory s autorem jsou humorné. Na druhou stranu, když po třetí čtěte za každou cenu vtipné odpovědi... no nic ;).

Reedice jako taková mi nepřišla v ničem zásadně jiná (tedy krom obálky). Asi bych musel být megafanda, abych odhalil rozdíly a nebo brát stránku po stránce a zjišťovat co se změnilo, což se mi opravdu nechce. 

Suma sumárum, bych knihu v podstatě doporučil. 

Za poskytnutí k recenzi děkuji serveru palmknihy.cz.

Hrdlička zavrkal pěknou kyberpunkovou písničku!

Recenze knihy Lovci snů – Lukáš Hrdlička

Na česko-slovenském knižním trhu, nedá moc práce spočítat autory co se věnují akční scifi a její odnoži kyberpunku. A proto je potřeba si každého, alespoň trochu schopného autora hýčkat. Na druhou stranu nemá cenu mazat Nutellu kolem řitního otvoru, takže pojďme rovnou na věc.

Děj je zasazen do pražských trosek roku 2064, jakožto Pražák tento fakt oceňuji. Člověk lépe splynul s davem sběračů ;). Prostředí i jednotlivé charaktery jsou věrohodně napsány. Ze začátku knihy jsem se nemohl ubránit srovnání s mistrem Hetešou, ale naštěstí Hrdlička po čase vzlétl a našel si svůj vlastní směr. Lehce bych autorovi vytkl, pro mě nepochopitelné začleňování dnešních „běžných“ věcí pod jiným názvem, ale to je věc názoru. Osobně si totiž myslím, že pokud někdy bude lidstvo takto vyspělé, že začneme žít více ve virtuálním prostředí, než v tom reálném, tak rozhodně nebude auto BMW XK-45 nebo samopal AK-205. Toto si myslím autor pěkně odfláknul a mohl vymyslet úplně jiné vozidla-zbraně a nebo naopak sdělit, že to jsou modifikované, ještě před apokalyptické zásoby BMW X5 a osvědčená AK-47. Těch věcí, která tam autor takto propašoval bylo mnohem víc. Ale to jsou jenom takové nuance, které mě osobně trochu tahaly za oči, v globálu to nebylo nic co by se nedalo v klidu překousnout. Kniha jako celek se velmi dobře četla, a celou dobu měla akční a logický spád. Možná toho logického spádu bylo až příliš a díky tomu jsem zhruba ve čtvrtině knihy nabyl jistého dojmu, jak by to mohlo asi dopadnout, zhruba v půlce jsem si byl téměř jist a tudíž grande finále se jaksi nekonalo. Na druhou stranu tam bylo pár věcí, které jsem opravdu nečekal a díky nim se to finále vcelku pěkně okořenilo. Ale klasický odvar to prostě nebyl.

Knihu jako celek hodnotím velmi kladně a těším se na další autorovi počiny. Pokud si udrží laťku takto vysoko, tak se máme na co těšit!

Knihu lze zakoupit na serveru www.palmknihy.cz

Drsná magie - Larry Correia

Po velkém úspěchu Lovců jsem se na novou knihu velmi těšil. A samotný fakt, že děj i postavy jsou situované trochu jinak a jinam, sliboval mnohé. 

Natěšen na dech beroucí akci, jsem záhy musel řádně zvolnit a pomalu si přivyknout, na to, že Larry svůj rychlopalný kulomet odložil a vzal si pomalou, těžkopádnou brokovnici. 

Abych to trochu přiblížil, tak v Lovcích akce střídala akci, o mrtvoly nebyla nouze, a děj plynul jako divoká jarní řeka. Drsná magie je ovšem z jiného soudku. Spíš by se dala přirovnat k výrobě nějakého lektvaru, kdy je nutné dodržet určité postupy, aby se finální lektvar nepokazil. Předně je potřeba, připravit si pořádně nástroje. Samotnou látku zahřívat velmi pomalu. Lehce kroužit křivulí a zlehka přidávat přísady. Sem tam nějaká prskne či bouchne, sem tam bude potřeba tekutinu ochlazovat, aby se opět vzápětí uvedla do varu, který postupně nabírá na síle a míří k závěrečnému efektnímu výbuchu. 

Nicméně to jestli se to opravdu povedlo nebo ne, je vcelku otázkou. Osobně si myslím, že tato kniha stojí někde na půl cesty a kdyby přišla v době před X-Menama, což by znamenalo, že by ji autor musel napsat zhruba 15 let před svým narozením, tak bych tomu zvesela tleskal, ale takto... Popravdě nevím co si o tom mám myslet. Osobně to na mě působí jako divoký mix zajímavých témat, které jsou různě poupravena a poskládána tak aby dávala celek. Těch témat je tam možná až příliš moc. Namátkou... první světová, hospodářská krize v USA, druhá světová, Berlínská zeď, x-meni, samurajové, magie, ‪Bioshock Infinite ;).

Suma sumárum 3/5 v knize bylo plno zajímavých myšlenek, ale tak nějak mi chyběla ta správná gradace a napětí. Uvidíme co přinesou další knihy z řady.

Knihu lze koupit na www.palmknihy.cz