Tak trochu jiný Dracula aneb jak jsem si dobře početl Děti Jidášovy.

Na autora jsem narazil díky slevové akci na www.palmknihy.cz, anotace knihy byla vcelku zajímavá, tak proč  to nezkusit. Momentálně lituji, že jsem nekoupil celou sérii, ale kdo mohl tušit, že kniha bude tak dobrá! Na druhou stranu mi v hlavě něco šeptalo, že Němci (autor je německého původu) toto téma sedne. A když jsem pak zjistil, že Marcus chodil na katolickou školu a posléze navštěvoval vojenskou školu, tak to všechno do sebe zapadlo a bylo mi jasné, že jsem chybu s výběrem knihy/autora neudělal. Větší „magor“ se na toto téma hodit snad ani nemůže ;).


Kniha se velmi dobře čte a je poskládaná  vcelku originálním způsobem. S hlavní hrdinkou se nejenže podíváme do značné části Evropy, ale zažijeme i několik období. A jak je to možné? Protože je Dítě Jidášovo, pro které čas a lidstvo nic neznamená. Dílo jako celek je rozdělené na několik částí, životní úseky, a ty jsou pak ještě dělené na přítomnost, minulost a deník nebo spíš vzpomínky. Díky tomu se nám pozvolna a důkladně skládá příběh hlavní hrdinky Skyly. Kniha ubíhá svižným tempem a jako velké plus hodnotím absenci hluchých míst. Pořád se něco děje, dozvídáme se nové a nové informace, historická fakta či fabulace. A napjatě sledujeme jak hlavní hrdinka prochází dějinami. Se Skylou se poprvé setkáme v 17. století n.l. a přes různé strasti a slasti doputujeme až do současnosti. Kde dojde k jisté gradaci a z části se příběh uzavře. Na druhou stranu vyvstane plno dalších otázek, na které zná odpovědi jenom sám autor, takže jsme se dočkali dalších dvou pokračování. A to Syn Jidášův a Dcery Jidášovy. Zatím jsem je nečetl, ale mám to v plánu.


Jak jsem naznačil v titulku, tak jsem při čtení měl pocit jako když čtu Draculu, ale vlastně ho nečtu ;). Ono se to těžko popisuje, ale kdo četl Draculu a bude číst/četl Jidášovi děti, tak si myslím, že mi dá zapravdu. Nehledě na to, že tento fakt, sám autor v doslovu potvrzuje. A já jenom musím připomenout, že se mu to napsat/nenapsat dost povedlo. Rozhodně doporučuji!

Osobně hodnotím 5/5. 

Knihu lze zakoupit na portálu Palmknihy.cz

Bratrstvo krve: Střízlivě hustá recenze

Pokud hledáte letní "oddechové" čtení, které se čte rychlostí kadence kulometu, nevadí nebo naopak vítáte krev na každé stránce, sexuální scény z kterých by si kdejaký porno scénárista mohl vzít příklad. Nebo si chcete nostalgicky zavzpomínat na Kulhánka, kdy měl svou nejlepší formu. Máte rádi upíry a UFO je pro vás samozřejmá věc, tak pro vás je to prakticky povinná četba. V ostatních případech si s tím doporučením už tak jistej nejsem. 

Kniha, respektive celá trilogie Bratrstvo krve je napsána kvalitně a čtivě, děj prakticky nikdy neklopýtne, stále si v rámci žánru udržuje logiku a spád. Postavy jsou promyšlené a prakticky nic mi nebrání se vcítit do děje a jak se tak říká, splynout s davem ;).

Kdybych psal recenzi po prvním přečtení bylo by to velké WOW! A pěl bych chválu o 106 všemi směry. Na Twitteru jsem v té době, když jsem to četl poprvé, tuším napsal něco ve smyslu:"Kulhánek je mrtev ať žije Kotleta". Tehdy jsem si taky slíbil, že si Bratrstvo musím přečíst ještě jednou a vystavil jsem si knihy na čestné misto. Leč osud tomu chtěl jinak. Za tu dobu co jsem poprvé četl Kotletu uplynulo plno času, mezi tím jsem si v době kdy nebylo co číst, přečetl Vládce strachu a oba Noční kluby a na Kotletu, ač na mě knihy mávaly z police jsem neměl náladu. Teď přišel server Palmknihy.cz s reedici Bratrstva a já neváhal ani minutu. Tak se ukaž jak křehké bude tvoje masíčko, ty jeden řezníku!

Slušně bych tu knihu shrnul jako velká pocta Kulhánkovi. S tím, že autor efektně vyplnil díru v trhu a udělal si zvučné jméno-značku. Neslušné musím napsat, že je to prach-sprostá vykrádačka, která abych autorům nekřivdil, je bravurně realizovaná. Je tam plno zajímavých, atraktivních, kreativních a osobitých nápadů. Ale kostra na které to celé sedí a podobenství s Kulhánkem, je dle mého názoru dost jasná a značné. 

Nicméně zde stále mluvím o nadprůměru české akční fantastiky. A je jedno jestli to psal jedinec nebo team autorů. Proč si myslím, že Kotleta není jeden autor? Nemám k tomu žádné pádné důkazy, ale čím víc o tom přemýšlím, tím mi to dává větší smysl. Nebudu zde spekulovat, každý ať si na to udělá názor sám. Osobně se po konzultaci s internetem spíš kláním k té druhé možnosti. 

Alternativní konec... ztráta času pro všechny zúčastněné. 

Rozhovory s autorem jsou humorné. Na druhou stranu, když po třetí čtěte za každou cenu vtipné odpovědi... no nic ;).

Reedice jako taková mi nepřišla v ničem zásadně jiná (tedy krom obálky). Asi bych musel být megafanda, abych odhalil rozdíly a nebo brát stránku po stránce a zjišťovat co se změnilo, což se mi opravdu nechce. 

Suma sumárum, bych knihu v podstatě doporučil. 

Za poskytnutí k recenzi děkuji serveru palmknihy.cz.

Jménem krve

Nová kniha od Miroslav Žamboch - IN NOMINE SANGUINIS, sice neurazí, ale v zásadě také nenadchne. Asi kdybych nikdy nečetl nic jiného na toto téma, tak to budu brát jako mistrovské dílo, leč nějakou tu knihu jsem již přečetl a tudíž mám s čím srovnávat. Vlastně nemusím chodit ani tak daleko, Žambochova Líheň mě i po letech baví a rád si jí přečtu znovu. Což o IN NOMINE SANGUINIS zřejmě s odstupem času neřeknu.

Začal bych tím, že IN NOMINE SANGUINIS se čte dobře. Líbí se mi, že autor zasadil příběh do reálií České republiky, potažmo Beskyd. Děj příjemné plyne a tak nějak všechno do sebe pěkně zapadá. Což je v globálu fajn. Čtenář to od renomovaného autora, kterým Žamboch bezesporu je, očekává a bere to jako samozřejmost. Takže vyzdvihovat tuto vlastnost mi přijde nepatřičné. I když je pravda, že ne vždy, se autorům zadaří a kdyby toto někdo napsal o jejich knize, tak to považují za úspěch ;). Naštěstí IN NOMINE SANGUINIS tímto neduhem netrpí a po této stránce šlape vše jak má.

V průběhu četby jsem byl zavalen popisy zbraní, různých udělátek, krajiny a bojových akcí. Tohle všechno fungovalo jak mělo. Pěkně se všechno střídalo, takže se člověk moc nenudil. Mám pocit, že autor má o těchto věcech skutečný přehled a prostě ví. Nicméně to všechno pro mě bylo až moc prvoplánovité. Malý příklad... hrdina nemá zbraně, šup zavolá zbrojíři, který mu dluží službu a ten mu pošle vše, včetně atomovky, jako malý bonus :). A takhle to jde stále dokola :(, něco se stane a první nejblbější klišoidní situace, která vás napadne jako řešení dané situace, se na následujících stránkách s největší pravděpodobností stane.

INNOMINE SANGUINIS má své mouchy, které se od namazaného krajíce neodlepí ani když víříte utěrkou ve velmi těsném perimetru.

Nevím jestli je to dobře nebo špatně, ale víc jak půl knihy jsem měl pocit, že Petra Neomillnerová vydala další knihu ze svého světa Tiny Salo. Pokud znáte tuto ságu, tak zvláště díl věnovaný pohraničí „Vlci Sudet“ mi stále letěl hlavou. Nechci psát, že to Míra vzal šmahem přes kopírák, ale jistá podoba tam podle mě je. A už jenom s ohledem k použitému tématu knihy se prostě člověk neubrání srovnání. Na druhou stranu se autora musím zastat a pokorně sdělit, že ono asi nic jiného napsat nelze, pohraničí jako pohraničí. A vymyslet něco převratného prostě asi nejde. Člověk by tedy alespoň čekal, že zápletka bude originální, dramatická, či náležitě překombinovaná, aby si mozek zašel do fitka protáhnout svaly, leč bohužel. Tak jak nám to autor postupně servíruje, tak to prostě je. A pokud je člověk v matematice zběhlí natolik, že si umí dát dohromady dvě a dvě, tak mu vývoj situace bohužel nezůstane dlouho utajený. Není třeba hledat nějaké kombinace či jinotaje, žádné tam nejsou, což je škoda. Také mi přišlo, že tam chyběl jakýkoli humor, možná tam něco málo bylo, ale nic zásadního co by mě zasáhlo jako vysokorychlostní projektil z pušky Denel. Od Žambiho bych čekal trošku víc.

Když to celkově shrnu, i přes to všechno co jsem napsal, je kniha dobře napsaná, ale tak trochu „tuctová“. Ničím nevybočuje nad momentálním knižním průměrem. Nevím jestli si knihu vystavíte na čestné místo ve Vaši knihovničce, ani nevím jestli se k ní budete vracet, ale za přečtení stojí.