Hrdlička zavrkal pěknou kyberpunkovou písničku!

Recenze knihy Lovci snů – Lukáš Hrdlička

Na česko-slovenském knižním trhu, nedá moc práce spočítat autory co se věnují akční scifi a její odnoži kyberpunku. A proto je potřeba si každého, alespoň trochu schopného autora hýčkat. Na druhou stranu nemá cenu mazat Nutellu kolem řitního otvoru, takže pojďme rovnou na věc.

Děj je zasazen do pražských trosek roku 2064, jakožto Pražák tento fakt oceňuji. Člověk lépe splynul s davem sběračů ;). Prostředí i jednotlivé charaktery jsou věrohodně napsány. Ze začátku knihy jsem se nemohl ubránit srovnání s mistrem Hetešou, ale naštěstí Hrdlička po čase vzlétl a našel si svůj vlastní směr. Lehce bych autorovi vytkl, pro mě nepochopitelné začleňování dnešních „běžných“ věcí pod jiným názvem, ale to je věc názoru. Osobně si totiž myslím, že pokud někdy bude lidstvo takto vyspělé, že začneme žít více ve virtuálním prostředí, než v tom reálném, tak rozhodně nebude auto BMW XK-45 nebo samopal AK-205. Toto si myslím autor pěkně odfláknul a mohl vymyslet úplně jiné vozidla-zbraně a nebo naopak sdělit, že to jsou modifikované, ještě před apokalyptické zásoby BMW X5 a osvědčená AK-47. Těch věcí, která tam autor takto propašoval bylo mnohem víc. Ale to jsou jenom takové nuance, které mě osobně trochu tahaly za oči, v globálu to nebylo nic co by se nedalo v klidu překousnout. Kniha jako celek se velmi dobře četla, a celou dobu měla akční a logický spád. Možná toho logického spádu bylo až příliš a díky tomu jsem zhruba ve čtvrtině knihy nabyl jistého dojmu, jak by to mohlo asi dopadnout, zhruba v půlce jsem si byl téměř jist a tudíž grande finále se jaksi nekonalo. Na druhou stranu tam bylo pár věcí, které jsem opravdu nečekal a díky nim se to finále vcelku pěkně okořenilo. Ale klasický odvar to prostě nebyl.

Knihu jako celek hodnotím velmi kladně a těším se na další autorovi počiny. Pokud si udrží laťku takto vysoko, tak se máme na co těšit!

Knihu lze zakoupit na serveru www.palmknihy.cz

„Hrábnu si do zadku, naberu plnou hrst konečníkové krve a cáknu jí Kenovi do očí.“

Pokud vám tato věta přijde stejně zábavná jako mě, tak jednoznačně doporučuji zakoupit novou knihu Štěpána Kopřivy Aktivní kovy. Pokud to ve vás vyvolává záchvaty purismu a žaludeční nevolnost, tak se ve vlastním zájmu knize, potažmo této recenzi vyhněte.

Autorů akční sci-fi je v české kotlině pramálo, a autorů co si pro litr krve, ještě navíc s ďábelským úsměvem na tváři, nejdou daleko je bohužel ještě méně. Takže nová kniha Aktivní kovy byla pro mě nutností. Ne že bych se nějak zásadně vyžíval v násilí, na druhou stranu tento typ literatury působí na můj mozek jako když si člověk dojde na masáž a nechá se masírovat několika polonahými Thajkami najednou. Nemusím na nic myslet, a nechávám se unášet Kopřivo-De Klerkovský černým až bestiálním humorem, který je v knize všudypřítomný, a je poctivě zaléván proudy krve tak jako Béda Trávníček hnojí, svůj anglický trávník.

Kniha jako taková je rozdělena do dvou částí, kde můžeme sledovat vývoj hlavního hrdiny, a ač se to možná může zdát dost neuvěřitelné jistý vývoj či pokrok tam je. Knihu jako takovou jsem si interně rozdělil na analogovou a digitální část. S tím, že analogem, myslím klasický masakr humanoidních postav, kdežto digitální kus je spíš o tom, jak zrasit co nejvíce robotů.

Na začátku knihy jsem si užíval klasický Rambo scénář, aneb armáda vycvičila dokonalého zabijáka a po jednom průseru tak nějak neví, co s ním dál. To by ovšem nebyl De Klerk, aby si neporadil a tak nějak jak se říká, „se o sebe nepostaral“. Zhruba ve 40% knihy se vraždění De Klerka zvrhlo do Asfaltového pekla a opět jsme se s hlavním hrdinou brodily v mrtvolách. Zrovna když jsem si říkal, jestli toho masakru není trochu moc, tak se dostavila vcelku zajímavá zápletka, která De Klerkovo vraždění posunula do další roviny. Dokonce jsem se přistihl, že několik minut vážně uvažuji nad tím, že až se to stane skutečností, a ono se to opravdu jednou stane, tak to bude prostě masakr. No nic, jak rychle přišlo atraktivní myšlenkové znásilnění, tak rychle stříkaly střeva nejenom z emzáků a můj mozek opět dostal svobodu a nemusel jsem myslet na nic, protože všechno za mě vymyslel De Klerk a jeho hyper-odolné tělo.

Zde by měla následovat recenze na druhou část knihy, ale já si půjčím větu z knihy, abych mohl oznámit: „Pohleďte pane Hume, mistra políbila múza a dotváří Dílo!“

A v rámci reklamního teaseru mi srdce velí napsat pouze, že druhá půlka je JINÁ, a určitě stojí za přečtení.

Abych to nějak globálně shrnul, tak si myslím, že Aktivní kovy fungují samostatně (olovo - kovy) i jako celek a osobně musím napsat, že druhá půlka se mi líbila o prsa korejské dívky víc.

Na závěr bych si dovolil poděkovat serveru Palmknihy.cz, který mi poskytl knihu k recenzi. 

A na úplný závěr něco malého z vlastní vykradené zahrádky, aneb poděkování za De Klerka a plno nekontrolovatelných výbuchů smíchu v MHD.

Skupinka lidí stojí u barelu, kde hoří oheň. Z dálky je slyšet známá melodie jedné odrhovačky, a jak se člověk přibližuje, tak rozeznává text...

Řekni kde ty lidi jsou

co se tady mohlo stát

řekni kde ty mrtvoly jsou

kde mohou být.

De Klerk je tu během dne

zmasakroval do jedné

kdo to kdy pochopí

napíchat je na kopí.

De Klerk si je vyhlédl

s sebou domů odvedl

napíchá je na kopí

kdo to kdy pochopí.