Nebeské detektivky, senzace a záhady
Předem bych chtěl poděkovat serveru PalmKnihy, který mi poskytl knihu k recenzi. Kniha je rozdělená do několika samostatných povídek, které se navzájem spolu doplňují a jsou relativně provázané, i když mám pocit, že to asi nebyl prapůvodní záměr. Spíš si myslím, že autor psal jednotlivé povídky, u kterých při kompletaci tu a tam zmínil něco z předešlé povídky nebo poukázal, že o tom již mluvil v jiné části atd. Na druhou stranu jsou všechny povídky pevně svázané vesmírem, tajemnem a astrologii, takže čert ví ;).
Kniha je rozdělena do následujících kapitol:
Hledání betlémské hvězdy
...a hrobové se otevírali
Trable s kalendářem
Záhadná tykev
Meteority trochu jinak a s otazníky
Proč prohrálo Německo válku
Kletby a hvězdářství kamenů
Musím přiznat, že některé kapitoly jsem nebyl schopný poctivě přečíst celé, protož mě neskutečně nudily. Konkrétně první tři. Tak trochu mám pocit, že hlavní myšlenka, šla sdělit daleko jednodušeji a přímočařeji. Ovšem chápu, že hledání data narození a smrti Ježíše může někoho bavit. A klidně bych si tipnul, že těm samým lidem, co uchvátilo putování za Ježíšem, se bude líbit i hledání správného letopočtu, ale mě to bohužel neoslovilo. Ne že by to v globálu nebylo zajímavé, dokonce bych řekl, že mě při čtení kolikrát opravdu zarazila myšlenka, že má Souček vlastně asi pravdu. Ale i přes tento fakt, na mě první tři kapitoly působily nezáživně. Tato nezáživnost, se rozplynula, když jsem došel k tvrzení, že Ježíš existoval. Dokonce mě to přimělo k tomu, abych si ty první tři kapitoly prolistoval a pročetl znovu a tento krom vedl k tomu, abych se nad tím co napsal opravdu zamyslel. A světe div se, dává to smysl. Na druhou stranu, jak jsem již psal, šlo to napsat stručněji ;).
Osobně si myslím, že takto obsáhle psal Souček naschvál. Jednak tím získával potřebný prostor pro balast, který mu umožňoval lépe zakomponovat svoje myšlenky, fikce a realitu. A v druhé řadě dával v nezáživných pasážích prostor čtenářovi k formulaci vlastních myšlenek.
Záhadná tykev... když jsem četl tento název, tak mě ani ve snu nenapadlo, k čemu by taková tykev vlastně mohla sloužit. Po přečtení se mi v hlavě rozjelo plno myšlenek a ať to, co nám Souček předložil, byla pravda nebo ne, mě minimálně vedlo k tomu, abych kladně ohodnotil konstrukci, kterou nám Souček předložil. A začal jsem přemýšlet, jak si vyrobím svojí tykev, abych se v životě neztratil ;).
Další kapitola, která pojednávala o meteoritech byla taková odlehčující. Kdyby Souček, žil dnes tak si myslím, že by jí asi ani nenapsal a nebo by jí napsal nějak jinak. Přece jenom vesmírný výzkum, a jeho protlačení nenásilnou cestou široké veřejnosti, za těch bezmála čtyřicet let poskočil o notný kus dopředu. Takže to sice bylo zajímavé, ale místy i úsměvné.
Proč prohrálo Německo válku je známe snad většině lidí na této planetě. Na druhou stranu i po sedmdesáti letech pokud člověk chce, tak lze vykouzlit z tohoto tématu hodně. Osobně si myslím, že toto téma nebo spíš toto období, Součkovi sedí více, než hádání a hledání, kdy začal rok 0 nebo kdy zazářila jaká hvězda. Každopádně, jestli byla alespoň desetina pravdy, na tom co mistr v této kapitole napsal, tak se vůbec divím, že byl Hitler schopný tu válku táhnout tak dlouho.
Poslední kapitolu otvírá popis jedné sci-fi povídky kterou, jak autor zmiňuje, měl rád. Tak nějak si říkám, jestli to náhodou nebyla nějaká jeho vlastní povídka... Tak či onak, nebylo to vůbec špatné a v tomto duchu finišujeme. V poslední kapitole se podíváme na zub pyramidám. Autor nám nastíní svůj pohled na to k čemu mohly a nemohly sloužit. A opět jsem se dobře bavil při hledání trojúhelníkové „pravdy“.
U Součkových knih mě baví jedna věc. Nezáleží mi ani tak na tom jestli si text autor komplet vymyslel, nebo jestli popisuje realitu. Každopádně je strašně fajn, že tento text čtenáře nutí myslet. Přemýšlet o problému, spekulovat spolu se Součkem o tom co kdyby... a to je podle mě hodně fajn.
Minimálně Součka to bavilo ;).
Žádné komentáře:
Okomentovat