Cesta ke kávě

AeroPress - otočená varianta

Relativně dlouhou dobu jsem kávě odolával z důvodu, že mi nechutnala. A když jsem byl mladší, tak mi její „nakopávací“ schopnosti také nic neříkaly. To jsem měl energie na rozdávání. S postupem času jak jsem v práci trávil delší a delší čas mi energie pomalu začala odcházet a sem tam jsem si dal instant. Chuťově mi to stále nechutnalo (kupa cukru a hodně mléka mi pomáhalo pít), ale alespoň to dodávalo chybějící energii. Nicméně doma jsem stále kávu nepil. Zato jsem pomalu začal zjišťovat, že jsou podniky, kde mají kávu opravdu dobrou a že mi to vlastně chutná. Začal jsem koketovat s myšlenkou, že bych si tuto lahodnou pochoutku mohl připravit doma. A tak jsem si pořídil pákový kávovar. V zásadě jsem si načetl nějaká obecná pravidla a řídil jsem se rozpočtem, který jsem na to měl. S kávovarem jsem si zřídil i elektrický mlýnek na kávu, v té době jsem ještě netušil proč zrovna keramické kameny jsou nejlepší, ale když to psali, tak proč ne ;) a myslel jsem si, že mám hotovo.  Jenže... první káva z kávovaru byla prostě hnusná. Nic jiného se o tom napsat nedá. Druhá, třetí atd. byla stále na prd a pomalu jsem začínal házet kávovou lžičku do žita. Až když jsem takto seděl ve své oblíbené kavárně a zkroušeně si stěžoval baristovi, že jsem zklamán s domácí přípravy kávy, tak mně dal pár dobrých rad, které mě posunuly o kus dál. První a řekl bych, že jedna z těch zásadnějších byla ZKUSTE TO NAMLÍT JINAK. A světe div se opravdu to dostalo naprosto jiný směr. Po chvilce experimentování s hrubostí mletí jsem si našel sílu, která mi vyhovovala. Nicméně jsem stále nebyl spokojený a stále mi to přišlo jako nebe a dudy oproti kávě, kterou jsem pil v kavárně. Druhá rada zněla co takhle JINÝ TYP KÁVY. A opravdu vyměnil jsem standardní směs robusta za prémiovější arabiku a hle opět se to více blížilo kavárně. Nicméně s tímto poznatkem začalo hledání dobrého zrna. Vcelku na dlouhou dobu jsem se usídlil na kávě Illy, popravdě musím říci, že mi chutnala a ty hrníčky... prostě klasika ;).  Nicméně jsem postupem času opět přestával pít doma kávu, protože i když to chuťově bylo opravdu velmi blízko kavárně, tak mně neskutečně iritovala ta samotná příprava resp. čištění přístroje. A pokud jsem to neumyl opravdu důkladně, tak v další kávě byly mikro zrníčka což mi vadilo. Také jsem nebyl schopný připravit konzistentní chuť a pokaždé to v podstatě bylo o tom, že jsem musel ochutnat, udělat případné korekce a až pak servírovat návštěvě. Ve finále jsem návštěvám začal nabízet instant, protože mně ten kávovar spíš štval, než že by mi dělal radost. No a jednoho dne, jsem se rozhodl kávovar prodat. Což si s odstupem času myslím, že byl jediný dobrý krok, který jsem mohl udělat. Cesta levného pákového kávovaru byla prostě slepá. Doma jsem kávu nepil, zato si dopřával ochutnávky v různých kavárnách a poté co se zde otevřel řetězec Starbucks, tak musím říci, že jejich konzistentní káva mě ohromila. Líbilo se mi, jak je chuťově stejná a je jedno jestli si jí člověk dopřál na Václaváku nebo nebo mimo ČR.

No tolik k minulosti, teď se přesuneme do relativní přítomnosti ;)

Jednoho dne jsem zaregistroval web PICCOLO NEEXISTUJE! kde jsem zjistil, že existují různé alternativní způsoby přípravy kávy a můj kávový svět opět začal žít. Jako první jsem si vyzkoušel French press a až na to, že jsem na svém mlýnku nebyl schopen namlít potřebnou hrubost mi tento způsob fungoval. Časem jsem to zkombinoval s překapávanou kávou, takže jsem kávu z FP prohnal ještě filtrem a výsledek co se týkal chutě, čistoty kávy mě uspokojoval. Bylo to něco jiného než kavárenské espresso, ale bylo to chutné. Po čase mi přišlo, že je s tím co se týká nepořádku-mytí, pořád stále dost práce. Ale poměr cena výkon fungovala dobře. K nějaké oslavě jsem dostal Moka konvičku a s ní začalo moje „kafíčko“ období nabírat na grádech. Co se týká údržby, tak bych to hodnotil, ze zatím jmenovaných, asi nejlépe. Káva se uvaří, lógr se vyklepne ze „sítka“, konévka se opláchne a je v podstatě hotovo. Nicméně jsem stále nebyl 100% spokojený co se týká čistoty nápoje, což se dá obejít tím, že se káva nechá po převaření chvilku odstát a do hrnečku se nenaleje celá. Tím se zaručí, že ten „bordel-lógr“ zůstane na dně konvičky. S nástupem MK jsem FP prakticky přestal připravovat. MK dlouhý čas vedla a i teď někdy dostanu chuť si připravit kávu v MK.

Trochu odbočím, a připravím si takový oslí můstek, pro momentální přípravu kávu, kterou v domácích podmínkách preferuji.

K té samé oslavě co jsem dostal Moka konvičku jsem dostal i voucher na kurz „Kurzy domácí přípravy” pořádaným Kávovým klubem. A když pominu, že jsem zažil velmi příjemný den plný kávy, tak jsem objevil něco co mi prostě změnilo život ;).

AEROPRESS

Kávu si takto připravuji cca rok a každý den si to celé nemůžu vynachválit. Co se týká údržby, tak je to prostě sen. Po udělání kávy se lógr vytlačí i s papírovým filtrem do koše, celý přístroj se jednoduše opláchne a je to. Žádné šroubování, promývání, skládání atd. Čistota nápoje je excelentní, chuť také. Jediné co bych této přípravě vytkl, že člověk na kávě nikdy nebude mít pěnu alá crema. Na druhé straně je to věc, co imho o chuti kávy až tak nerozhoduje (doufám, že mě nějaký kafirník za toto tvrzení neukamenuje). Takže když jsem objevil AeroPress, tak jsem se dostal ke způsobu jak si připravit kávu, který mě baví a káva mi chutná. Nicméně jak jsem pití kávy propadl, tak jsem se více a více nořil do temných koutů kávových hrnečků a došla mi jedna věc.

Příprava kávy je alchymie!

V první fázi jsem začal experimentovat se zrny, když už jsem našel kávu-zrna, která mi osobně přijde dobrá, tak jsem zjistil, že krom síly pražení, velmi záleží na namletí-hrubosti. Takže jsem opět začal bádat, dopadlo to tak, že domácí mlýnek jsem vyhodnotil jako nepoužitelný pro AeroPress přípravu (používám ho na Moka konvičku) a koupil jsem si ruční mlýnek Porlex (keramické kameny). S tímto malým všeumělem se mi otevřelo velké pole pro experimenty. Zhruba týden jsem zkoušel různou hrubost, až jsem se ustálil na takovém hrubším cukr krystal.  Jediné co bych tomu mlýnku vytkl, že  tam nejde udělat nějaká značka na hrubost, aby si člověk mohl v klidu přetřídit na jinou hrubost a následně vrátit. Na druhou stranu můj Porlex jsem si vyladil dle své chuti na AeroPress a na většinu ostatní přípravy kávy používám elektrický mlýnek. Takže jsem si tu kávu nějak namlel, ale co dál? VODAááá osobně až tak dramatický rozdíl nepociťuji, ale pravdou je, že jsem nějaké speciální vody nezkoušel. Běžné používám vodu co teče na Praze 2 z kohoutku, a na Praze 4 používám také kohoutkovou, ale proženu jí Britou. Obě dvě vody mi přijdou ok. Jednou, když netekla voda a já jsem byl po probdělé noci jako praštěný kladivem, jsem použil neperlivou Matonku a taky dobrý ;). Kluci z Karlína zmiňovali ještě teplotu vody a tady musím říci, že rozdíl v přípravě kávy znát je. Na začátku jsem si kávu zaléval prakticky vrouccí vodou a dobrý, ale po pár zalití jsem začal řešit teplotu a nechávám vodu odstát na nějakých 85-95°C a opravdu chuť kávy je o mnoho lepší. Skoro bych se nebál označit za dramaticky lepší!

Na závěr bych to shrnul: kvalitní zrno + upražení + hrubost namletí + teplota vody = super káva. Bohužel každá z těchto čtyř věcí se dá solidně pokazit, takže aby člověk došel k výsledku SUPER KÁVA je nutné často ochutnávat a korigovat jednotlivé elemnty.

Důležité upozornění na závěr!

Pokud se s kávou dostanete až někam sem, tak věřte tomu, že Illy, Starbucks a jiné nadnárodní koncerny co produkují "dobrou" kávu se pro vás stanou minulostí. Slovo dobrá je myšleno ve srovnání s běžným standardem co člověk zažije v běžných restauracích. Osobně jsem kávu tohoto typu přestal pít, protože mi přišla o ničem. Když už si chci dopřát toho "luxusu" a jít na dobrou kávu, tak zajdu například sem a nebo si jí prostě uvařím ;). Cukr jsem do kávy přestal přidávat úplně, přišlo mi, že to tu kávu chuťově výrazně mění. Mléko (také mění chuť), ale dle přípravy si sem tam dopřeji.

Kávě zdar!

P.S. Zde moje malá tabulka oblíbenosti přípravy kávy:

1 - Espresso a jeho klony připravené v kavárně (ristreto, dopio, macchiato, late atd.)

2 - AeroPress

3 - Moka konvička

4 - Vacuum pot/Překapávané/Chemex

5 - French press

6 - Turek (zkoušel jsem a nepiju)

Džezvu jsem nezkoušel.